Součástí právě probíhajícího projednávání další novely zákona č. 361/2000 Sb. je mimojiné pozměňovací návrh, který vytváří legislativní podmínky pro vytváření tzv. cykloulic nebo cyklozón.
Uvedený pozměňovací návrh vypracovalo ministerstvo dopravy a k projednávání jej předložil hospodářský výbor sněmovny pod číslem tisku 471/2. Tento návrh se v podstatě shoduje s aktivistickým návrhem, který prezentovala cyklistická frakce ministerstva dopravy v srpnu tohoto roku.
S něčím takovým nemůžeme souhlasit. Ačkoli naším primárním zájmem je indivodiuální automobilová doprava, nemůžeme přehlížet, že si v tomto případě agresivní cyklistický aktivismus bere na mušku ten nejčastější a nejpřirozenější způsob dopravy, tedy chůzi a chodce. Chodci budou totiž těmi, do jejichž sféry tzv. cykloulice dopadnou nejvíce. Návrh zákona totiž předpokládá, že v cykloulicích je možné povolit rovněž jízdu bicyklem po chodníku. Chodci by pak měli povinnost umožnit cyklistům jízdu, tedy v případě plného chodníku se například před cyklistou rozestupovat. Na druhé straně, cyklistovi by zákon uložil toliko povinnost chodce neohrozit. Cyklista by tedy v souladu se zákonem mohl od chodců vyžadovat, že se mu budou na chodníku vyhýbat. Případnou kolizí by byli vinni oba.
V tažení proti motorové dopravě je používán úspěšně argument, že silnější a lépe chráněný účastník silničního provozu se má přizpůsobit tomu slabšímu a hůře chráněnému. Tento demagogicky omílaný argument ve vztahu řidičů aut a cyklistů se zde překvapivě neuplatnil.
„Na své“ si však mohou přijít i řidiči. Vjezd autem do cyklozón není možný, ale je přípustné jej povolit dopravní značkou. V tom případě musíme poukázat na jedno riziko. V případě srážky mezi řidičem motorového vozidla a cyklistou bude s velkou pravděpodobností (přinejlepším) spoluviníkem řidič, a to i v případě, že cyklista jízdu nezvládl, nevěnoval se řízení kola nebo byl opilý, což není v případě cyklistů vůbec ojedinělá záležitost.
Konečně, zákon nestanoví žádné podmínky, které by obec musela naplnit, aby se komunikace mohla stát cykloulicí. Vzhledem k agresivnímu cykloaktivismu propojenému se zcela konkrétními finančními zájmy při čerpání dotací na cyklostezky a projekty „zklidňování“, rozumějme omezování dopravy se obáváme živelného vytváření takových zón.
Celý návrh pokládáme za snahu cykloaktivistické lobby institucionalizovat jejich obvyklé nástroje šikanování širokých obyvatelstva během tzv. cyklojízd a učinit z nich každodenní praxi. Návrh směřuje proti zájmům většinových uživatelů komunikací. Na dělbě dopravní práce se podílejí zhruba 10-30% chodci, 15-30% MHD a 30-40% individuální doprava autem, zatímco jízda na kole se tradičně podílí na modal splitu v řádu jednotlivých procent. Pro takto rozsáhlou preferenci tohoto způsobu dopravy nevidíme proto žádný racionální důvod. Také shledáváme závadným, že se celý návrh ocitl na půdě sněmovny bez předchozí společenské diskuse.
Oslovili jsme vybrané poslance poslanecké sněmovny dopisem, jehož text uvádíme níže. S některými poslanci se v následujícím týdnu setkáme osobně, abychom jim náš postoj objasnili a doufáme ve vrácení tohoto návrhu zpět tam, odkud vzešel, tedy jeho předkladateli.
Obracíme se i na vás, naše příznivce, abyste neváhali a oslovili „vaše“ místně příslušné poslance. Uvítáme také, pokud nějakým způsobem přispějete k medializaci tohoto záměru, což by mohlo napomoci tomu, že poslanci o to pečlivěji uváží, zda budou s něčím takovým spojovat své jméno a zda se skutečně postaví za to, aby se cyklisté proháněli s jejich obvyklou arogancí mezi chodci, kteří si až dosud užívali relativně nerušených poměrů na chodnících.
Text dopisu poslancům PSP ČR:
Vážený pane poslanče,
dovolte nám, abychom Vás krátce seznámili s některými možnými dopady novely zákona č. 361/2000 Sb., zejména tzv. Cyklobalíčku, který Vám byl předložen v podobě pozměňovacího návrhu jako tisk 471/2 a který bude projednáván ve druhém čtení na příští schůzi Poslanecké sněmovny parlamentu ČR.
Musíme poukázat na některé možné dopady tohoto návrhu:
- novela zákona dá obcím pravomoc vytyčovat tzv. cyklistické zóny, ve kterých zákon stanovuje výraznou preferenci cyklistů. Zákon však neobsahuje žádné upřesňující podmínky pro zřizování těchto cyklozón, jako je například nutnost existence objízdné trasy podobně jako u nízkoemisních zón.
- ustanovení § 39a odst. 4 povede v praxi k tomu, že veškerá vina za dopravní nehody v cyklozóně bude přenášena na řidiče, který bude nést přinejmenším spoluvinu i za nehody, které vznikly v důsledku nezvládnutí jízdy cyklistou, nekázně nebo požití alkoholu na straně cyklisty. V této souvislosti poukazujeme na trend rostoucího počtu nehod zaviněných cyklisty.
- zejména sporné je pak ustanovení § 40 odst. 2, který legalizuje jízdu cyklisty na chodníku. Tím je porušen princip, že zákon by měl vždy stát na straně slabšího a hůře chráněného účastníka silničního provozu. Cyklista má pouze povinnost chodce neohrozit, ale může jej omezit („omezit“ a „ohrozit“ jsou v tomto případě zákonem přesně vymezené pojmy), tedy například donutit jej zastavit nebo vyhnout se. V praxi by to vedlo například tomu, že by se chodci museli uhýbat na chodníku cyklistům a na frekventovaných chodnících by se museli před cyklistou rozestupovat.
Současnou úpravu obsaženou v § 39 zákona č. 361/2000 Sb. pokládáme za dostatečnou a takto výraznou preferenci cyklistů nepokládáme za přiměřenou, protože cyklistická doprava se podílí na dělbě dopravní práce pouhými 1-1,5%. Domníváme se, že tento návrh je snahou institucionalizovat snahy nepočetných aktivistických skupin a lobby kolem cyklistických dopravních staveb, přičemž nereprezentuje potřeby a zájmy většinových uživatelů veřejných komunikací.
Žádáme Vás proto, abyste podporu tohoto pozměňovacího návrhu pečlivě uvážil.
Článek na webu autorevue.cz, na kterém jsme se také podíleli:
www.autorevue.cz/zakon-o-cyklozonach-vinen-je-vzdy-ridic-chodci-musi-na-chodniku-uhybat